Kuriózní turnaj na Severu z pohledu účastníka

Na turnaj do ne zcela jednoduše přístupného Jablunkovska přijelo hodně silných hráčů přilákáno pravděpodobně nejbohatším cenovým fondem v rapid turnajích u nás. Grandiózní cenový fond je první kuriozitou turnaje. Turnaje, který se pro mne stal opravdu velmi kuriózní. Budu opakovat toto slovo často, ale jiné slovo to prostě nevystihuje lépe. Ale po pořádku:

Většina účastníků přijela auty, vlakové spojení existuje, ale je bídné.

V prvním kole se dostávají obvykle příjemní soupeři (pro ty výše nasazené - já jsem byl č. 16). Ale ouvej, nafasoval jsem 11 letého chlapečka z BŠS Frýdek Místek, a přestože jsem černýma rozehrál geniální Aljechinku s Jg8 ve druhém tahu a po čase si zinkasoval dobrého pěšce navíc, mladíček se výborně bránil, redukoval materiál a nakonec jsem se musel smířit s remízou, když mi po dobrání posledního pěšce zůstal osamocený střelec, který jak známo neumí matit ani kdyby se po…

No to by nebylo všechno až tak zajímavé, zajímavější bylo, že pouze moje partie a partie Maldy (který přijal remízu v již prohrané pozici) skončila smírně, všech zbývajících 75 partií skončilo rezulatativně! Kuriozita č.2.

No co z toho plyne? Ano, s Honzou Malíkem jsem se utkal již ve druhém kole – bo nikdo další s půl bodem po 1. kole kurva nebyl! Kuriozita č.3. Honza nakonec přijal mou brzkou nabídku smíru, což jsem ocenil pozvánkou na osvěžení v bufetu.

No tak rapid se 2 remízami na počátku jsem asi ještě nehrál, ale utěšoval jsem se, že útočit se dá také od spoda, což se nakonec ukázalo pravdou. A to jsem ještě netušil, že Malda byl asi můj nejsilnější soupeř, a přestože jsem nakonec v turnaji měl jen o bod méně než vítěz, tentokrát jsem se všem favoritů obloukem vyhnul. Kuriozita č.4.

Turnaj byl bojovný, všichni se řezali navzájem. Nebudu příliš unavovat líčením mých partií, kdy divákům vstávali vlasy hrůzou na hlavě, ale řeknu k nim pouze toto:

V turnaji jsem odehrál 2 partie s čistou figurou méně, získal jsem však vždy natolik silnou protihru, že jsem z partií získal 1,5 bodu. V jedné z dalších partií jsem „obětoval“ kvalitu (spíše jsem byl přinucen) a pozice byla docela zajímavá s oboustranným útokem. Pak jsem však omylem nerozpoznal u soupeře dámu od krále a dal jsem „šach“ střelcem dámě, no samozřejmě dáma střelce vzala, a tak jsem měl kromě kvality i figuru méně. Po zběsilém souboji v časovce soupeře, se mi podařilo pobrat něco zpět a tuto partii udržet! Ale pozor, to nebyl ještě můj nejvíce heroický výkon! Perla na závěr. V partii s Václavem Paclem jsem dost riskoval a Vašek se ubránil a došel jedním ze svých pěšců do dámy. Mocně jsem mobilizoval svou koňskou jízdu a několika vidličkami vyspravil svou pozici, která byla jinak v totálních troskách, na nakonec přijatelný duel: král + dáma proti králi + jezdci (já měl samozřejmě koně). Poté, co Vašek neuměl technicky matit (pořád jsem mu hrozil vidličkami na krále a dámu), psychicky to nevydržel a před zraky překvapených diváků mi odstranil mohutného jezdce za cenu své dámy. Jak známo král proti králi je remis :). Tolik k mé úpornosti – kuriozita č. 5.

Nakonec jsem v turnaji, kde se to na nejpřednějších šachovnicích opravdu mlátilo hlava nehlava, získal 6,5 bodu. Se 7,5 body zvítězil Polák Orzech před Jožou Mudrákem a dalšími pěti 7 bodovými hráči. V plejádě 6,5 bodových hráčů jsem skončil někde uprostřed a umístil se tak na docela pěkném 12. místě (900 Kč :)).

Turnajem jsem proplul bez porážky, což (jak jsem zjistil později) se podařilo už jen jedinému hráči, slovenskému IM Mariánu Kantoríkovi, který měl o půl bodu méně. Pouze 2 hráči ze 155 tak nepoznali porážku. Kuriozita č.6.

V hracím sále při sledování konečné tabulky jsem zjistil, že jsem se stal nejlepším seniorem turnaje! Ano letos jsem se dostal do seniorské kategorie – jak je sladké být seniorem! Takže ještě + 500 Kč :). Moje první seniorská cena a kuriozita č. 7.

(Nejlepší senioři)

A aby to nestačilo, při vyvolávání losovatelných cen na mě vyšla ještě taška plná sladkostí, káv a čajů! Moje 3. cena v turnaji! Kuriozita č. 8.

Zpátky se jelo docela dobře. Špatně jsem před turnajem spal a necítil jsem se nijak extra. Nakonec pro mne až překvapivě úspěšný turnaj. Upornost musí byt po zásluze odměněna, ni?

Přestože turnaj zvládli organizátoři dobře, přece jen jedna chybička by se dala vytknout – nedodržení časového harmonogramu. Na turnaj jsme dojeli na 9. hodinu dopoledne, ale domů do Ostravy (hoďka cesty z Třinecka) jsme se nakonec dostali až o půl osmé večer! Malda, který šoféroval, vzpomínal, že z rapid turnaje přijel domů poději snad jen z jediného turnaje pořádaného v Ústí nad Labem :) Kuriozita č. 9.

Ale to byl detail, jinak samozřejmě patří pořadatelům dík za skvělý turnaj Mostecká věž!

No fajny turnaj s fajnovymi cenami!

Zdař buch

Aleš Krajina (senior)

(Nejlepší ženy- Venca Mitura v zastoupení své dcery!)

Konečné pořadí po 9 kolech

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pod čarou…

Článek mi poslal Aleš, ať přihodím nějaké foto (moc se mi nepovedla, nějak jsem nestíhal) a třebas to pošlu Bolkovi. Článek se mi moc líbil, takže s radostí!

A – nedá mi to, pár poznatků z tohoto skutečně skvělého a hlavně „nabitého“ turnaje.

Díval jsem se (samozřejmě jen na závěry partií, hrál jsem..) na některé Alešovy partie a byl to mnohdy skutečně horor! Ale tak se dneska šachy hrají! Aleše odjakživa obdivuji za úžasnou kreativitu, zejména v zahájeních. Hraje prostě neokoukané věci, mnohdy na hraně (snad i za hranou…). Ale způsobuje tím soupeři „bolehlav“. Hrát s ním skutečně není žádný med! Zapomeňte na klišé. Jsem neustále svědkem, jak svým 1.h4… 2.h5 drtí soupeře v blickách , a to i s renomovanými extraligovými hráči. Standa Kolář jej v Mostech při setkáni trefně pozdravil: „Ahoj Aljechine!“ Což je přesné- nejen s odkazem na dnes už docela legendární 1.e4 Jf6. 2.e5 Jg8!, které zejména v blickách je v jeho podání skoro smrtelné… Ovšem – nesnažte se ho kopírovat. Soupeř vás většinou utluče…

No k jeho partiím na tomto turnaji, jak jsem je viděl já. Docela zlomová byla partie s Vencou Miturou, jeho dlouholetým dobrým kamarádem. Před partií zavzpomínali, jak coby vojáci na opušťáku se během cesty vlakem z Prahy do Ostravy, byť bez peněz, „zrubali“ na účet jiných - ale v partii si šli po krku. Viděl jsem závěr, kdy Aleš s figurou méně (jak jinak!), ale s obrovským tlakem (jasně!) to buší - samo pozice vznikla z 1.h4..2.h5(!). Totální chaos. Jako nechtěl bych to hrát ani za jednoho. S Paclem to byla další pecka… Pak jsem ještě viděl, jak udržel s „mlaďochem“ věžovku – fakt na pár vteřinách (já bych to nedal ani náhodou..).

K ceně za nejlepšího seniora jednu jeho poznámku. „Hele, vůbec není špatné být senior! A tak jsem ze srandy řekl klukům, co pravidelně dosud vyhrávali ceny za seniory – končí vám to, jsem teď tady já..“

Ale je to v podstatě (zejména rapidech a v blickách) pravda…

Aleš tedy slaví šedesátku. Jsem moc rád, že jej znám, že je to, snad to mohu říci, můj dobrý kamarád. Že mě „zasvěcuje“ do svých zahájení (mnohé jsem od něj převzal, ale samo jednak nedosahuju jeho výkonosti, jednak on je fakt orginál!), že i mimo šachovnici si spolu vždycky dobře pokecáme. Aleši – blahopřeji a hodně dalších „šílených“ partií!!

Jirka Hurta